Už jsem psala o šatech Kenedy, teď je na řadě další střih podle Seamwork. Zatím jsem totiž většinu věcí šila podle jejich střihů.
Podobně jako když do schránky přijde Burda, a vy se ještě na schodech rozhodnete, co začnete hned šít, tak je to i u některých online střihů. Před dvěma lety vyšel návod na klasickou džínovou bundu Audrey Jacket a byl to přesně ten případ, kdy jsem sedla ke stroji hned po jeho zveřejnění. Doteď je to můj nejoblíbenější, nejpropracovanější a nejvíc nošený kousek.
Kazový levný kepr
Jako první je třeba vždy vybrat látku. S tenkou džínovinou nebo denimem by střih asi moc nefungoval a na silnější jsem si netroufla, tak jsem hledala alternativu. Ideální látku jsem našla ve Flex-texu v pražských Holešovicích. Byl to bavlněný kepr v mé oblíbené tlumeně zelené barvě a stál jen 90 Kč/m, protože měl v sobě malé dírky. Koupila jsem doporučené dva metry a modlila se, aby to vyšlo. Střih má devatenáct dílů, což byla v tomhle případě výhoda. Čím víc jich je, tím líp se dají na látku seskládat. Já se většinou polohovacím plánem neřídím, jen se na něj podívám pro inspiraci, a pak se snažím ušetřit co nejvíc místa (asi jako když hrajete Tetris).
TIP: Pozorně jsem našla všechny díry v látce a označila je žlutým značkovačem. Dalo se jim pak jednoduše vyhnout a měla jsem jistotu, že nebudu mít děravou bundu.
Důležité bylo si každý díl označit, abych se v té hromadě později neztratila. S pevným bavlněným plátnem se pracovalo dobře. Skládání z malých kousků byla sice trochu piplačka, ale zase jsem nemusela manipulovat metry látky.
Šití a prošívání
Původně jsem chtěla zúžit ramena, protože Seamwork je má většinou pro mě dost široká. Rozhodla jsem se to zkusit za chodu, jelikož pevný kepr zvládne několik sešití a párání, pokud nejsem moc brutální. Sestehovala jsem tedy dlouhým stehem bez zapošívání základní díly (přední, zadní a rukávy) a pokusila se udělat úpravu podle knížky od Gertie. Bohužel nemám fotku, ale výsledek mě moc neuchvátil. Sice se zúžil vršek bundy, ale trochu to zdeformovalo rukávy. Smířila jsem se tedy s „hranatějším“ stylem. A bylo to dobře, protože za půl roku jsem dostala berle a ramena si do bundy dotrénovala (i když ne záměrně).
Obecná představa domácí švadlenky skloněné nad šicím strojem je trochu zavádějící. Samotné šití totiž zabere tak čtvrtinu času, zbytek stráví přípravou, stříháním, žehlením, zkoušením, páráním a hromadou dalších činností.
U džínové bundy to ale neplatí! 🙂 Šití je na ní hodně. Musíte sešít 36 dílů (ano, speciálně jsem to kvůli článku spočítala), většina z nich se musí začistit, a pak je tu prošívání. Toho jsem si užila až dost. Koupila jsem si na to speciální silnou prošívací nit Gütermann, která se vyrábí v široké škále odstínů. Pořídila jsem ji v galanterii v Palladiu, bohužel k ní ale neměli speciální jehly na prošívání, a to se ukázalo jako velký problém. Naopak knoflíky se dají sehnat dobře v jakékoli galanterii nebo přímo v Koh-i-nooru. Ironií bylo, že knoflíky a nitě byly nakonec dražší než samotná látka.
Abych měla prošívání pravidelné, nastavila jsem stroj na pomalou rychlost a šnečím tempem jsem se snažila udržet dvě rovnoběžné linie. Bohužel očko ve standardní jehle je moc úzké, tlustá prošívací nit se o něj odírala, a jednou za čas se natrhla. Mnohokrát jsem musel zastavit a nit znovu navléct, případně párat. Dlouho jsem se snažila upravit napětí nitě, ale moc to nepomohlo. Problém jsem měla i s prošitím více vrstev silné látky. Několikrát jsem párala, ale nakonec jsem na bundě několik škobrtnutí nechala. Podle nedokonalostí se pozná ruční práce. 🙂
Na chyby za pár měsíců zapomenu, ostatní je nevidí a profesionálové mi je odpustí.
Bunda Audrey Jacket je oproti běžným džínovým bundám trochu zjednodušená. Hodí se pro začátečníky. Prsní kapsy jsou falešené, sedlo nemá podšívku a chybí poutko. Také není projímaná v pase. Hezkým detailem jsou vypustkové kapsy, které doporučuji nejdřív vyzkoušet nanečisto.
V době, kdy jsem bundu šila, jí byl plný Instagram. Hodně lidí použilo na vnitřní část kapes kontrastní látku, tak jsem se také nechala zlákat. Koneckonců mám doma slušnou zásobu vzorovaných bavlněných pláten, které jinak moc neupotřebím. Okraje kapsy se měly zaentlovat. Já je z vlastní iniciativy zahla dovnitř, a myslela si, že to bude vypadat líp. No nevypadá… Improvizace se bohužel nezapře.
Bundu jsem začala nosit hned, jak odpadla od stroje, a doteď je to můj favorit. Od jara do léta ji mám na sobě skoro pořád. Díky volnému stylu je mi i teď, když jsem přibrala a poskočila o několik velikostí nahoru. Jediné, co jí chybí, je poutko. Už dlouho se chystám ho na bundu přišít, ale zdá se to jako těžší úkol, než si ušít novou.
Tipy na šití džínové bundy
- Pořiďte si prošívací nit i prošívací jehlu (topstitching needle). Pomůže také speciální patka na šití podél okrajů (tzv. edge stitch foot).
- Dávejte si pozor na místa, kde má patka najet na více vrstev látky, nebo z nich sjet. Můžete je podložit zbytkem látky, aby se nerovnosti vyrovnaly. Pozor ale, abyste zbytky nepřišili k oblečení.
- Když šijete bundu, nezapomeňte na poutko.
- Výpustkové kapsy doporučuji nejdřív vyzkoušet nanečisto, pokud s nimi nemáte zkušenosti.
- Nespěchejte. Bundu máte za chvíli ušitou, ale nosit ji pak budete možná i několik let.
Žádné komentáře