Znáte to, když potřebujete nový batoh, ale žádný se vám nelíbí? Já nosím hlavně batohy. Je to nejlepší způsob, jak si udržet pokud možno rovná záda a nosit s sebou všechno, co potřebuju. Poslední roky se roztrhl pytel s hezkými městskými batohy, jenže já si mezi nimi favority nevybrala. Buď mi přišly moc drahé, moc velké, nebo jsou všude. Tak jsem se rozhodla, že si ho ušiju. Proč ne? Koupit si náhradní můžu vždycky.
Střih jsem si vybrala rychle. Na instagramu na mě pravidelně vyskakovaly retro střihy na Range backpack, Desmond Roll Top Backpack a Retro Rucksack. Stačilo se jen rozhodnout a já vybrala nakonec Desmond Backpack. Horší to bylo s materiálem. V obchodech s látkami v mém okolí měli jen polyesterové šusťáky v divným barvách (nemůžu si teď přesně vzpomenout, jak se materiál jmenuje, ale vypadá levně), na internetu jsem nic nenašla, nebo jsem si nebyla jistá barvou. Tak jsem myšlenku na batoh zasunula někam dozadu a občas jsem se koukla po vhodných látkách.
Nakonec jsem koupila látku nevhodnou pro šití batohů a jsem s ní spokojená. V běžné galanterii nabízeli totiž sypkovinu, látku známou z výroby peřin. Líbila se mi, tak jsem to prostě zkusila a vyšlo to.
Ke světle modré sypkovině jsem pak u Stoklasy pořídila tmavě modré popruhy, zip a niklové kovové kroužky, posunovače a karabiny. Podšívkovou látku jsem sehnala u Mráze, kde jsem si konečně mohla vybrat z krásných barevných patchworkových bavln, které jsem do té doby neměla možnost použít. S ní jsem také koupila nejsilnější nažehlovací výstuž a mohla jsem se pustit do šití. Za materiál jsem dala dohromady asi 800 Kč a z toho půlka šla na látky a půlka na kovové serepetičky. Vždycky mě udiví, kolik ty drobnosti dohromady stojí…
Návod byl jednoduchý. Vlizelín jsem nažehlila na sypkovinu a vnitřní látku jsem nechala nepodloženou. Obdélníkové a čtvercové kusy byla radost stříhat. Navíc nebyly moc velké. Šití už taková pohoda nebyla. Musela jsem použít silnou jehlu a modlit se, aby můj stroj sešil víc vrstev látky. A že se mu do toho moc nechtělo… Při nákupu látek mi prodavačka doporučila obšívat místo jednou tlustou nití dvěma normálními. Na stroji mi tedy šly shora dvě nitě do jedné jehly a fungovalo to skvěle. Každá byla v trochu jiném odstínu, a dohromady vytvořily hezký, i když těžko postřehnutelný, efekt.
Nejhorší bylo našít zip a velkou kapsu. Kvůli několika vrstvám látky a šití rohů stroj dost protestoval a vynechal i pár stehů. Naštěstí to moc nevadilo. V pár případech jsem kritické místo přešila ještě jednou, ale snažila jsem se to nedělat a spíš se smířila s vynechaným stehem. Ten je podle mě míň nápadný, než šití víckrát přes sebe.
Rozhodla jsem se vyztužit popruhy prošívanou látkou, kterou jsem si předtím koupila na kabát, ale nikdy ji nepoužila. Fungovalo to dobře, i když otáčení popruhů na líc bylo to nejhorší, co jsem zatím u šití zažila. Popruh byl prostě moc úzký. Vzala jsem si na pomoc tlustou pletací jehlici, jenže v jednu chvíli mi projela středem sypkoviny jako nůž máslem.
Při otáčení popruhu jsem v něm udělala asi půlcentimetrovou díru a dost jasně mi ukázala, jak je sypkovina křehká. Před čímž mě předtím varovala jak prodavačka, která mi ji prodávala, tak moje máma, se kterou jsem se radila po telefonu. A měly pravdu!
Naštěstí se mi podařilo díru zakrýt polyesterovým pruhem, který držel popruhy na batohu, a pokud to nebudete detailně zkoumat, díru neuvidíte.
Batoh jsem měla překvapivě rychle ušitý. Strávila jsem nad ním jen dva večery a výsledek stál za to. Nedá se použít na túry, ani nemá vystužená záda, ale na pobíhání po městě je ideální. Až na pár odřených míst vypadá po roce nošení dobře. Světlá barva se častěji špiní, ale dá se jednoduše hodit do pračky (což popravdě moc nedělám). Také není nepromokavý, tak v něm musím mít furt deštník nebo pláštěnku. I přes všechny nedostatky na něj ale nedám dopustit. Je to originál a slouží parádně!
P. S. Abych batoh přece jen nezničila, ušila jsem si nový z voskovaného plátna. Zdokumentovala jsem celý proces šití v jednom článku a v druhém jsou informace o přípravě a praktické tipy.
Žádné komentáře