Svetr Viburna aneb 2000 metrů vlny pod jehlicemi

Pletu dva druhy svetrů. Ty, které chci nosit, a ty, které chci plést. V ideálním projektu se skloubí obojí, jako třeba ve svetru Viburna.

Do svetru Viburna jsem se zamilovala hned, jak jsem ho uviděla v podzimním čísle časopisu Laine. Líbilo se mi, že je jedinečný. Podobný svetr jsem nikdy neviděla, a navíc mám slabost pro plastické vzory. Už jako dítě jsem měla nejradši hráškový.

Dopředu jsem si na Ravelry vyhledala velikost a spotřebu příze, takže první den, kdy časopis vyšel, jsem ho mohla objednat spolu s deseti klubky merina Yaku 14/6 v tloušťce fingering. Vybrala jsem tmavě zelenou, ve které sice trochu zanikne vzor, ale je praktičtější než světlá barva.

Nahození se vzorkem, jenže bez rozmyslu

V září, kdy jsem svetr nahodila, jsem měla docela divoké období. Řešila jsem zdravotní problémy a ze dne na den se mi měnily vyhlídky na měsíce dopředu. Potřebovala jsem od nich odvézt pozornost, tak jsem se pustila do náročného projektu. Nedošlo mi, že se moje roztěkaná mysl nedokáže soustředit.

Sice jsem se do projektu pustila bezhlavě, ale některé kroky mám už zažité. Jedním z nich je vzorek, který jsem upletla dost velký, abych změřila velikost a vyzkoušela splývavost pleteniny. Tam ale poctivá příprava skončila. Nevšimla jsem si totiž, že se má plést na různě velkých jehlicích, a změřila jsem ho druhý den po vyprání, když ještě nebyl úplně suchý! Všimla jsem si toho až po dopletení prvního rukávu.

TIP: Vzorek vyperte a změřte až bude ÚPLNĚ suchý.

Návody jsou od toho, aby se četly

Podle časopisu Laine jsem pletla už svetr Snowy Forest, který byl o dost jednodušší. V návodu na Viburnu jsem se orientovala mnohem hůř. Časopis má vlastní strukturu návodů. Mezi obecnými informacemi a samotným postupem je velmi důležitá kapitola NOTES (poznámky), kterou doporučuji vždy přečíst nejméně dvakrát. Já se na čtení moc nesoustředila, takže jsem například nevěděla, že se má poslední oko řady plést hladce a první sejmout obrace. To nebyla jediná chyba, na kterou jsem přišla až v průběhu práce.

TIP: Čtěte poznámky k návodu (aspoň dvakrát), vyplatí se to.

Netradiční konstrukce

Svetr Viburna se plete ze strany na stranu, od pravého rukávu, přes tělo, k levému rukávu. Sešijí se boky a spodní část rukávů, a nakonec se naplete spodní lem a průkrčník. I když je svetr velký, ani chvíli jsem se nenudila. Celou dobu jsem řešila vzory, přidávání a ubírání. Ani jsem nenarazila na syndrom druhého rukávu, protože s pravým jsem začala a s levým končila. Netradiční konstrukce měla ale i jednu velkou nevýhodu. Nemohla jsem si svetr v průběhu zkoušet a upravit délku.

• 

• 

Podle doporučení jsem si zvolila velikost 4 s dvaceti centimetry volnosti, protože jsem chtěla pohodlný svetr na doma. To byl i důvod, proč jsem vybrala merino, které mě nekouše. Mám silnější bicepsy, tak jsem pletla o číslo větší rukávy. Nakonec se ukázalo, že jsem to nemusela dělat. Jak je celý vzor postavený vertikálně, dost se vytáhne a merino tomu ještě pomáhá. Od upletení svetr vyrostl na délku o pár centimetrů a rukávy jsou naopak moc volné. Až na konci mi došlo, že svetr je oversized, takže obvod rukávů není měřený v podpaží, ale až téměř v polovině paže. Příště už to budu vědět!

Dva vzory a dvoje jehlice

Nejvýraznějším prvkem svetru jsou dlaždice pletené dvěma různými vzory, snímaným a rýžovým (anglicky slip stitch pattern a rice stitch pattern). Odděluje je pár řádků hladkého žerzeje a horizontálně protíná několik proužků vroubku.

Nedokázala jsem z návodu pochopit, jak se plete předěl mezi snímaným a rýžovým vzorem, a rukávy se mi zdály asymetrické. Dlouho jsem na to nemohla přijít, až jsem napsala do časopisu Laine e-mail. Ukázalo se, že předěl je v návodu popsaný dobře (žádný tam není), ale u ubírání rukávů jsem narazila na chybu, kterou později opravili erratou.

Tvarování svetru probíhá jen kolem středového proužku. Vyznačila jsem si ho zlatými značkovači, abych ho od sousedních proužků jednoduše rozeznala.

Většina lidí se vyhýbá sešívaným svetrům. Pletení tam a zpátky má ale i svoje výhody, zejména u vzorů, které mají jednu stranu hladce. V případě Viburny to jsou oba vzory, takže práce není tak náročná, jako by byla při pletení do kruhu. 

Ach, ta velikost

Nedávno jsem narazila na tip, že u upnutého oblečení bychom měli vybírat větší velikost, ale u over-sized menší. Svetr Viburna bych příště pletla o číslo menší, a stále by byl dost volný. Ani rukávy bych neměnila, ještě bych je zúžila kolem zápěstí. Jestli se svetr ještě víc vytáhne, rukávy rozpářu a upletu znovu menší. Teď mi pod ně trochu táhne.

Nepářu, pletu dál!

Na vybranou velikost návod doporučoval téměř 2000 metrů příze. Představa tak obrovského projektu mě děsila, tak jsem se rozhodla, že budu co nejméně párat. Bála jsem se, že když se vrátím moc, paralyzuje mě to a svetr už nedopletu. Dokončila jsem ho v rekordním čase asi deseti týdnů, ale chyb je na svetru požehnaně.

Skrze svoji nepozornost jsem si myslela, že dlaždice se pletou na jehlicích o velikosti 3,5 mm a žerzej na 3mm jehlicích. Upletla jsem tak vzorek a pravý rukáv, a až potom jsem si přečetla instrukce pořádně. Půlku rukávu jsem měla špatně! Nedokázala jsem se ale přimět k párání. Potřebovala jsem pokračovat dál. Plánovala jsem se na konci vrátit, půl rukávu upárat a přeplést. Jenže se ukázalo, že rozdíl je jen pár milimetrů. Tak jsem to nechala a svetr dokončila. 

Dovolila jsem si chyby

Když si chyb všimnete, už je nemůžete nevidět. Párkrát jsem musela rozdýchat, že jsem je neopravila hned, nebo že jsem dvacet řad nazpátek neudělala něco jinak. Nechtěla jsem, aby mi navždycky připomínaly, co jsem pokazila. Pro můj duševní klid bylo ale důležitější plést dál, než mít dokonalý svetr. Když teď vidím chybu, tak nejsem naštvaná, že jsem to pokazila, ale jsem na sebe hrdá, že jsem si dovolila ji udělat.

• 

• 

Svetr Viburna jsem pletla hlavně proto, že jsem chtěla pokořit výzvu a vyzkoušet něco nového, a to se mi přes všechny překážky povedlo. Není dokonalý. Pořád se vytahuje, až z něj možná jednou bude noční košile. Ale má pár nepřekonatelných vlastností, kvůli nimž ho miluju: Práce na něm mě bavila od začátku do konce. Merino je neuvěřitelně jemňoučké. Pletenina je tenká, ale drží tvar.

Díky svetru Viburna jsem pokořila magickou hranici deseti klubek a skoro dvou kilometrů příze a připadám si jako po náročném sportovním výkonu. Skoro jako bych vylezla na dvoutisícovku. 🙂

Pokud se také chystáte plést Viburnu, podívejte se na Ravelry a pročtěte si poznámky ostatních pletařů a pletařek. K projektu jsem sepsala i ty svoje.

Svetr Viburna
designérka: Fabienne Gassmann pro časopis Laine č. 12
velikost: tělo 4, rukávy 5
jehlice: 3,5 mm na rýžový vzor, 3,25 mm na snímaný vzor a 3 mm na hladký žerzej a lemy
příze: 1950 m, 9,5 klubka CaMaRose Yaku 4/16 v odstínu 1023 Hunter Green z Woolpointu