Pletení vzorků je velmi kontroverzní téma. Někteří lidé na ně přísahají, jiní je ze zásady nepletou. Podle mě záleží spíš na povaze člověka. Někdo se chce hned vrhnout na vysněný svetr a riskne, že nebude sedět. Já bych se cítila mnohem hůř, kdybych musela kus svetru párat, než plést dva či tři vzorky.
U pletení vzorků se nijak zvlášť nebavím, ale existuje několik velmi dobrých důvodů, proč to dělám.
1) Vzorek určuje správnou velikost
Kdybyste dali dvěma lidem stejnou přízi, jehlice a návod, upletou vám dva různě velké svetry. Každý prostě plete jinak! Doporučenou velikostí jehlic v návodech a na etiketách se nemusíte řídit. U výběru jehlic vlastně začíná pletení na míru konkrétní osobě. Té která bude věc nosit, i té která ji bude vyrábět.
Hlavním důvodem ke vzorkování je proto určení velikosti, zejména u svetrů, čepic nebo ponožek. (U šál nehraje tak významnou roli. Pokud ale pletete volněji, nemusí vám vystačit příze.)
V návodu je vždy doporučená hustota pleteniny, většinou na čtverci 10 × 10 cm (přibližně 4 × 4 palce). Píše se tam, kolik má vyjít ok na šířku, řad na výšku, jakým způsobem a v jakém vzoru se plete. Například je v návodu vzorek (gauge) o velikosti 24 ok na šířku (24 stitches) a 30 řad na délku (30 rows) hladkým žerzejem (stockinette stitch), a k němu se potřebujete přiblížit i vy.
Praktické rady k měření a úpravě vzorků najdete v článku Jak plést vzorek a co dělat, když nesedí. Téma vzorků je totiž mnohem obsáhlejší než jsem čekala. A to o nich nevím zdaleka všechno.
2) Vzorek jako trénink vzoru a zkouška příze
Vzorky se nepletou jen kvůli velikosti. Vyzkoušíte si na nich techniku, barvu a materiál. Uvidíte, jak se příze chová v pletenině, nebo jestli vás bude kousat (stačí si vzorek na dvacet minut zastrčit za výstřih).
Neškodí si ani nanečisto vyzkoušet vzor, pokud je komplikovaný. Třeba krajka se velmi špatně páře a určitě se vyplatí ji vyzkoušet, najít kritická místa a předejít tak chybám.
Díky vzorku zjistíte hodně věcí:
- Jak vypadá barva v ploše. Barva v klubku mate, zejména u různobarevných ručně barvených přízí.
- Jestli jsou oka moc velká. Někdy je pletenina děravá jako rybářská síť, jindy i řídký vzor vypadá dobře.
- Zda je pletenina splývavá nebo tuhá. Mně osobně by tenhle bod stačil k tomu, abych pletla vzorek. Splývavost nebo tuhost totiž zásadně změní charakter a styl svetru.
Vybrat přízi je umění samo o sobě. Každá je trochu jiná a vytvoří jinou pleteninu. Záleží, z jakého je materiálu, z kolika nitek je seskaná, jak je silná… Variací je nepočítaně. Sami to můžete ještě ovlivnit výběrem velikosti jehlic. Ze stejné příze upletete tři různé svetry jen tím, že použijete jiné jehlice.
3) Osobní archiv vzorků
Co se vzorkem, když už máte svetr hotový? Můžete ho rozplést, vyhodit, nebo si ho založit do osobního archivu. Pokud ho zvládnete udržet dál od molů, budete mít hezkou vzpomínku i praktického pomocníka.
Kromě vzpomínek v archivu uchováte i důležité informace. Uvidíte, jak se příze chová v určitém vzoru, jak je splývavá, nebo které barvy k sobě ladí. Abyste mohli archiv prakticky využívat, musíte si poznačit jaké jste použili jehlice, přízi, nebo vzor. Prostě cokoliv, co byste si nemuseli později pamatovat.
Velikost jehlic se dá poznamenat přímo do pleteniny. Můžete obětovat pár řádek a pomocí dírek vyznačit velikost do vzoru. Já si dělám uzlíky na konci příze, kterou proto ustřihnu trochu delší. Jeden uzlík se rovná milimetr velikosti jehlice, pak následuje mezera, a za ní se jeden uzlík rovná čtvrt milimetru. Pokud použiju jehlice o velikosti 3,5 mm pak na přízi vyznačím tři uzlíky / mezera / dva uzlíky (••• / ••). U jehlic o velikosti 2,25 mm zase dva uzlíky / mezera / jeden uzlík (•• / •).
4) Základní kámen navrhování
Když si budete chtít uplést svetr podle vlastního návrhu, tak je vzorek základ. Čím větší, tím lepší. Od něj se všechno odvíjí i počítá. Pracují tak i profesionální návrháři.
Minivzorky na ponožky podle vlastního návrhu.
Plýtvá se při vzorkování přízí?
Setkala jsem se s argumentem, že se u vzorků plýtvá drahou přízí. To si ale nemyslím. Vzorek, který pletete ze stejné příze jako výsledný projekt, se dá vypárat a příze opět použít. Dokonce jsem slyšela o metodě, kdy se příze ani neustřihne. Vzorek se namáčí, zatímco suché klubko čeká vedle umyvadla. Nevím, jestli se to pro těch dvacet centimetrů, které ušetříte, vyplatí. Může to ale uklidnit pochyby.
Většina návodů má spotřebu příze trochu naddimenzovanou, nebo se vzorkem počítá, takže se nemusíte bát. Navíc se vám ve vzorku neztratí.
Některé příze se špatně pářou (třeba mohér) a mohou se tak poničit. Lepší je vyplýtvat trochu na vzorek, než vyhodit kus upleteného svetru.
Vzorky nejsou povinné
Jak jste asi pochopili, já jsem zastánce pletení vzorků. Sice je to mnohdy otrava, ale pletení jednoho, dvou či tří vzorků se mi vždycky vyplatilo. Kdybych musela párat jen třetinu svetru, trefí mě šlak a nejspíš ho nikdy nedopletu. Po čase jsem vzorek začala brát jako součást přípravy projektu a radost z nahození mám už při vzorkování.
Sice jsem v týmu „radši vzorek než párání“, ale znám plno skvělých pletařek, které radši hned nahodí. Někdy jim to vyjde a jindy zase ne. Konec konců neexistuje jen jeden správný způsob pletení.
Jak jste na tom vy? Baví vás pletení vzorků? A pokud ne, věnujete mu čas a energii?
Žádné komentáře