Pátým tématem Super Socks KALu byly ponožky inspirované knihou nebo filmeme. Moc jsem si to užila! Tipovala jsem, pro jaké postavy jste ponožky upletli, a objevila jsem nejen nové ponožkové návody, ale i knihy, které si chci přečíst. Byla to vážně zábava!
Ponožky Zahrada
Poprvé v Super Sock KALu nepletu cizí návrh, ale svůj vlastní. Obojí má něco do sebe. Od ostatních se vždycky něco nového naučím a vytvořím ponožky, na které bych sama nikdy nepřišla. Když pletu podle sebe, je to náročnější, ale zase mě moc těší vytvářet něco úplně nového.
Tyhle ponožky jsem měla v hlavě už několik měsíců. Nejdřív jsem je nahodila podle náhodné kresby, ale brzy mi začaly připomínat pocit, který mám, když se dívám přes mříž plotu do krásné zahrady. Myslím si, že poprvé jsem se tak cítila v dětství, když jsem poslouchala čtení Zahrady od Jiřího Trnky. Chtěla jsem být jako ti kluci a najít branku do tajemné zahrady, o které budu vědět jen já nebo moji kamarádi. Když jsem šla kolem dlouhé staré zdi, vždycky jsem ji hledala. Nikdy jsem ji sice nenašla, ale ten pocit napětí a očekávání, když stojím před krásnou zahradou mám dodnes.
Jakmile jsem si uvědomila, co mi vzor na ponožkách připomíná, bylo jasné, že je pojmenuju podle své oblíbené dětské knihy Zahrada od Jiřího Trnky.
Loučení s naší zahradou
Jednu krásnou zahradu měla i moje babička. Byla malá (zahrada, a babička vlastně taky), ale rozmanitá, trochu divoká a trochu uhlazená. Neměla na ní zeleninu ani ovoce a kytky nesázela do řad. Uprostřed byl malý trávník, abychom si měli jako děti měli kde hrát, ale různě tvarované záhony postupně zabíraly čím dál víc místa. Ve dvou rozích se tyčily garáže v různých stádiích rozpadu s oprýskanými okny. Před jednou každý rok vyrostla vistárie, která ji skoro celou zakryla světle fialovým květy, před druhou viselo krmítko, kam se slétala hejna ptáků z okolí.
V zahradě uprostřed města byl klid, a zároveň se tu pořád něco dělo. Ptáci zobali semínka nebo se koupali v pítku. Včely zase opylovaly květy a byly občas tak hlasité, že jsem si ani nemohla číst. Posledních pár let, když jsem byla nemocná a nemohla jezdit na velké výlety, jsem pár letních týdnů trávila tam. V lehátku jsem si četla nebo pletla a pozorovala cvrkot. Byl to ten nejlepší odpočinek. Taková soukromá královská zahrada. Vlastně jsem ráda, že jsem si ji ještě pořádně užila.
Babička zahradu založila snad před padesáti lety, ne-li dřív. Starala se o ní, pořád něco ryla a přesazovala. Doma se jí kupily odborné knihy. Ona z nich tu a tam vyčetla nějaké moudro a vytvářela si vlastní styl, jestli se to tak dá o zahradničení říct. Asi před osmi lety převzala už trochu zchátralo zahradu moje máma a neúnavně ji opečovávala. Přidala pár záhonů se zeleninou a maliny, které jsem s oblibou chodila trhat. Zahrada se proměnila, ale stále byla tou nejkrásnější oázou. Teď zpustla podruhé, a pořádně. Babička loni zemřela a máma se rozhodla dům prodat a s ním i docela zpustlou zahradu. Zbytky krásy si zachovala a já si uvědomila, kolik práce bylo potřeba, aby tak krásné místo vzniklo. Bylo mi z toho smutno a zároveň jsem byla ráda, že jsem měla to štěstí tu vůbec být.
I když první inspirace pro ponožky přišla z knihy Jiřího Trnky, teď je mám spíš spojené s naší zahradou. Pletla jsem je v době, kdy jsem se loučila s místem vzpomínek na dětské hry na trávě, obědy pod smrkem a babičku v zástěře vytrhávající plevel. Já vím, je to trochu sentimentální, ale snad mi to odpustíte. 🙂
Na zahradní ponožky bude návod!
Ponožky jsem tedy dokončila včas, nazvala je (překvapivě) Zahrada a sepsala na ně návod. Brzy proběhne testování. Jestli se chcete přihlásit a jednu testovací ponožku uplést, přihlaste se prosím k odběru newsletteru.
Víc o použité konstrukci a technikách napíšu, až vydám návod. Zatím o nich prozradím jen to, že moje verze je z osmi barev a jsou perfektní na spotřebování zbytků. Můžete totiž použít kolik barev chcete, minimálně dvě a horní hranice neexistuje! Sice jsou vyplétané, ale vzor je jednoduchý a každou druhou řadu se opakuje, takže trápit se podle mě budete víc u výběru barev, než u samotného pletení. Aspoň já to tak měla. 🙂
Použila jsem zbytkové i nové příze. Tmavé barvy a krémová na lemu, patě a špičce jsou příze značky Katia United Socks a světlé podkladové barvy jsou Arwetty od Filcolany.
Žádné komentáře