Mojí oblíbenou indie značkou je Seamwork. Je to online časopis, ve kterém každý měsíc vyjdou dva nové střihy a tipy, jak je upravit, a k tomu pár souvisejících článků. Přiznám se, že články čtu málokdy, ale to je chyba, protože se v nich většinou něco nového dozvím. 🙂 Platím si měsíční členství, které přináší další výhody jako výuková videa nebo program Design Your Wardrobe, o kterém určitě někdy napíšu příspěvek.
Střihy se dají koupit i jednotlivě a jsou příjemně jednoduché! Když jsem před pár lety začala šít, největším problémem bylo najít střih na obyčejné oblečení bez karnýrů, serepetiček a hromady švů.
V době, kdy jsem Seamwork objevila, fungoval paralelně s Colette, což je jedna z nejstarších značek indie střihů vůbec. V tu dobu šili všichni šaty Moneta, a tak nebylo možné, se o nich nedozvědět. V Británii se dokonce pořádaly Moneta party, kde měli všichni stejné šaty. 🙂 I já jsem Monetu zkusila ušít, ale střih mi úplně neseděl. Nyní Colette už nové střihy nepublikuje, ale ty staré se stále pořídit dají (dokonce z členství v Seamwork).
Seamwork nabízí jednoduché střihy, které se dají ušít relativně rychle. Mají dvě sady velikostí Misses a Curvy, které mají rozsah až do 137 cm obvodu hrudníku a 147 cm obvodu boků. Používají i metrický systém, tudíž nebudete muset přepočítávat palce na centimetry. Nicméně postava, na kterou navrhují, má širší ramena než já a je spíše souměrnějších tvarů. Já mám o dost širší boky, takže když chci šít jejich šaty, moje míry se překlenují přes čtyři velikosti (12–18). Vybírám si proto střihy, kde to nemusím dělat – například šaty s volností kolem boků, nebo šiji vršky a spodky zvlášť. I přesto se stane, že mi střih vůbec nesedí. Ten pak buď přešívám, nebo odkládám. Protože některé střihy mají tak volné a „krabicové“, že by se mi je nejspíš stejně nepodařilo upravit ke své spokojenosti.
První věc, kterou jsem podle Seamworku ušila byly šaty Kenedy. Jednoduché áčkové šaty s volnými zády bez zapínání. Největší výzvou jsou u nich vsazované rukávy, jinak je to hladká jízda. Ušila jsem si je z bavlny na povlečení, kterou jsem našla u Mráze ve zbytcích. Sice se mačká a je tuhá, ale to mi v tomhle případě nevadilo. Líbila se mi barva a chtěla jsem, aby potisk s vážkami co nejlépe vynikl. Na to byly tyhle šaty ideální, protože kromě prsních záševků nemají vepředu žádné švy.
Šití šlo jako po másle. Asi proto, že jsem použila opravdu pevnou látku, která držela a nikam neujížděla. Dokonce ani se vsazováním rukávů nebyl problém.
Oproti střihu jsem se rozhodla použít černou kupovanou paspulku na obšití výstřihu a rukávů. Z nějakého nepochopitelného důvodu jsem usoudila, že ani paspulku, ani švový přídavek nemusím začišťovat. Jen jsem ji přišila svrchu 1 mm od švu, aby se nepřetáčela. Sice se moc nepřetáčí, ale lezou z ní nitě, jak se látka i paspulka páře. Příště budu chytřejší!
Skvělé na zahraničních indie střizích je, že podle nich šije hodně lidí. Na šaty Kenedy mě koneckonců přivedl článek na blogu trish stitched. Můžete najít hromady tipů, jak je upravit a ušetří vám to čas. Jsou ale i takové, které miluje a opěvuje snad každý, ale mě prostě nesedí (třeba zmiňované šaty Moneta).
Po průzkumu blogů a instagramových příspěvků jsem našla hodně komentářů, že jsou šaty moc krátké. Já jsem docela vysoká, dala jsem tedy na jejich rady a prodloužila je asi o 10 cm. Stejně jsou hodně krátké. Jsou to prostě šaty, u kterých si musíte sedat velmi koordinovaně.
Bohužel jsem si svoje šaty Kenedy nevyfotila v době, kdy byly na mou velikost. Vršek mi seděl skvěle, krátké rukávy i malé záševky byly tak akorát na svých místech. Z velkého výstřihu na zádech občas koukala podprsenka, tak jsem pod šaty často nosila černé tílko. Měla jsem je moc ráda a troufnu si říct, že vypadaly stylově a zároveň roztomile. Dnes už mi jsou trochu malé a vypadám spíš jako členka posádky starého Star Treku (toho ze 60. let s kapitánem Kirkem, který je z tak daleké budoucnosti, že považují minišaty za vojenskou uniformu).
Možná si ale ušiju ještě jedny. Větší, delší, ze splývavé látky a určitě začistím paspulku!
Žádné komentáře