Minule jsem psala o tom, jak jsem se vrátila k šicímu stroji, a tentokrát vám povím rovnou o dvou dalších projektech. Je to jeden střih na košili ušitý dvakrát, košile Donny americké značky Friday Pattern co.
Střih jsem nevybrala náhodou. Posledních pár let jsem se online připojila ke skupině amerických pletařek kolem Allyson Dykhuizen a Laury McDougal. Za pár dolarů měsíčně mám přístup k jejich online komunitě, kde pořádají společné akce, povídání, soutěže, přednášky a tak podobně (je to podobné jako facebooková skupina, akorát s pravidelným programem a moderováním). Všichni tam jsou moc milí, kreativní, a kromě pletení se věnují různým dalším ručním pracem, ať už v USA oblíbenému quiltování, nebo šití oblečení. Kouzlu jejich malé komunity jsem propadla už při pletení, takže když začaly společně i šít a založili Garment Sewing Workroom, nemohla jsem zůstat pozadu.
V Garment Sewing Workroom vyhlásí jednou za čas společné šití a toto jaro to byly topy. Každý si mohl vybrat jaký chtěl, ale většina se jako já pustila do košile Donny. Mám doma velmi podobnou ze sekáče a nosím ji moc ráda, takže nebylo co řešit.
Donny Shirt od Friday Pattern co.
Košile se skvěle hodí ke lněným kalhotám s laclem podle střihu Burnside Bibs značky Sew House Seven. Ty pro mě ušila moje skvělá tchyně v době, kdy jsem nemohla pořádně ani sedět, natož šít.
Zpátky ke stroji!
Šiju Cuff Top od The Assembly Line
Úpravy a první kytičkovaný pokus
Košile Donny má volný střih, véčkový výstřih s límečkem, ale nemá knoflíkovou légu a obléká se přes hlavu. Ve skupině jsme se shodli, že střihu chybí záševky. Podle mých zkušeností, když nemáte velikost 38 a malá prsa, záševky vylepší každý střih. Tak jsem je do střihu narýsovala podle návodu na stránce Helen’s Closet.
Prohledala jsem zásoby látek a vybrala stabilní bavlněné plátno, které jsem kdysi levně koupila u Mráze. Líbí se mi potisk, ale kdyby se košile nepovedla, nebylo by mi látky líto. Během pár týdnů jsem košili celkem bez problému ušila. Udělala jsem jen jednu malou změnu, že jsem výstřih sešila 1 cm nad značku, aby byl menší, ale to se nakonec ukázalo jako zbytečné.
Ráda nosím tenhle druh límečku (nevím, jak se mu říká česky, anglicky je to camp collar). Cítím se v něm dobře a není tak složitý na ušití jako klasický košilový límeček. Celkově se střih šil dobře. Nemá knoflíky, rukávy se vsazují před sešitím bočních švů… Víc už by to asi zjednodušit nešlo. 🙂
Úpravy a druhý karamelový pokus
Styl a tvar košile mi sednul, tak jsem se rozhodla pro druhý model. Tentokrát jsem zkusila střih přizpůsobit svojí postavě. Zvětšila jsem záševek, protože ten první byl moc úzký a o stejnou část rozšířila zadní díl.
Prošla jsem internetové tipy na úpravy, sehnala jsem knihu The Fitting Book od Giny Renee Dunham a postupně zjišťovala, jaké další úpravy by mi mohly pomoct.
Ramenní šev mi neseděl přesně na vrcholu ramene, proto jsem ho po stranách posunula trochu dopředu (forward shoulder adjustement podle blogu In The Folds, step 1–6). Je to prý dnes častá úprava, protože se hrbíme nad monitory se svěšenými rameny, a ty už nám tak zůstanou. Šev jsem posunula na papírovém střihu a vystřihla zkušební model bez rukávů ze starého povlečení. S ním jsem si pak ještě hrála před zrcadlem podle videa na YouTube. Špendlila ramenní švy do různých sklonů a sledovala, kdy mi tělo košile nejlépe sedne.
Pokud jste profesionální švadlenka, tak radši nečtěte dál, abyste si kvůli mému amatérskému přístupu nevytrhala všechny vlasy. (I když tipuju, že až sem jste stejně nedočetla. :))
Nejlíp mi košile sedla, když jsem ramenní švy posunula o 0,5 cm dolů. Celé tělo se zvedlo nahoru a vzalo s sebou i volnou látku nad prsy a na zádech. Netuším, jak je to možné, ale fungovalo to. Tak jsem se s tím smířila a zkrátila o stejný kus navazující díly, tedy hlavici rukávu a límeček.
Problémy s látkou
Druhý model košile jsem šila z viskózového kepru, který jsem si přivezla z Londýna. Krásně splývá, má nádhernou matnou karamelovou barvu, ale taky se hýbe a třepí jak čert. Aspoň, že neklouže! Měla jsem co dělat, abych díly vůbec nastřihla ve správném tvaru. Nebudu lhát, rovná čára se mi nepovedla snad ani jedna. Naštěstí to na výsledku není moc vidět.
Látka není ani moc pevná, tak doufám, že mi chvíli vydrží. Díl pod kapsičkou jsem radši zpevnila nažehlovacím vlizelínem.
Košile má hodně chyb, ale jsem ráda, že jsem to zvládla. Byl to můj první pokus upravit papírový střih v několika krocích. Dřív jsem většinou ušila základ a pak špendlila před zrcadlem. Naučit se poznat problematická místa a upravit je ve střihu je můj sen. Tohle byl první krok k jeho uskutečnění.
Doufám, že s každým dalším pokusem se přiblížím perfektně padnoucímu topu, a pokud u toho využiju látku ze zásob, jako u košile Donny, budu nejšťastnější na světě.
P. S. Zatím je pro mě náročné jen něco ušít, až to bude lepší, budu sem zase fotit postupy.
Donny Shirt
Friday Pattern co.
velikost: XL
látky: bavlněné plátno od Mráze, viskózový kepr z londýnského Walthamstow Marketu
Žádné komentáře