Jak začít šít 1. – základní pomůcky

Oprášili jste po dlouhé době stroj, ušili si roušku a možná chcete zkusit i něco dalšího? Pro dlouhé večery doma je šití ideální. Má pozitivní vliv na duševní zdraví, nekoukáte do obrazovky a ještě děláte něco kreativního.

Jak začít šít? Online kurzy, knihy, články nebo YouTube jsou skvělé zdroje a je jich nepřeberně. Na přání několika kamarádek startuji seriál „Jak začít šít“ i tady na blogu.

První díl je o nezbytných pomůckách, bez kterých doma nemůžete šít. A časem bez nich nebudete moct žít. 🙂 Některé můžete vytáhnout z dědictví po babičce, jiné pořiďte radši nové. 

1 / šicí stroj

Šicí stroj je základ. Pro domácí šití nepotřebujete nadupanou mašinu, stačí, aby měl pár funkcí a byl spolehlivý. K výběru nových šicích strojů najdete na internetu plno článků a videí. Nejdřív se ale musíte rozhodnout, jakou cestou se vydat, co pořídit a za kolik peněz. 

Starý stroj – Například staré Veritasky mají skvělou pověst a stále se s nimi šije v mnoha domácnostech. Jsou totiž z dob, kdy stroje stály několik měsíčních platů a v rodinách se dědily. Práce s nimi není tak jednoduchá jako s novými stroji pro začátečníky. Stroj vám tolik nepomáhá a začátky mohou být krušnější, ale o to víc se naučíte. Když se poptáte po známých, určitě se najde někdo, kdo vám starý stroj rád půjčí nebo daruje. Jen zkontrolujte, zda má všechno příslušenství a jako první s ním jděte do servisu.

Nový levný šicí stroj – Nejste si jistí, jestli vás šití chytne? Nemáte k dispozici starý stroj a ani finance na nový? Začít šít se dá na stroji za pár tisíc. Nový a komplikovanější stroj můžete pořídit vždycky. Jen si dejte pozor, aby cenu stroje později nepřevážilo drahé příslušenství či servis.

Nový kvalitní šicí stroj – Jestli si můžete dovolit koupit nový šicí stroj, slušný začátečnický se dá vybrat v cenovém rozmezí od 3.500 až 10.000 korun a vydrží vám roky. Má několik výhod: dobře se s ním pracuje, seženete k němu příslušenství a máte velký výběr. Kvalitní stroj určený pro začátečníky vám bude dělat radost a ne naschvály. Pro úplné začátečníky bych nedoporučila komplikovaný stroj s množstvím funkcí, protože se v nich můžete lehce ztratit.

Co by stroj měl mít:

1. kovové vnitřnosti – většina domácích strojů má plastový obal, ale pod ním by se měly skrývat kovové součástky, které něco vydrží
2. rovný steh – naprostý základ, proto se šicímu stroji říká i rovnosteh
3. entlovací steh – cikcak nebo podobný druh stehu na entlování a šití s pružnými materiály
4. volné rameno – na šití rukávů
5. šití knoflíkové dírky – na knoflíky, samozřejmě 🙂
6. regulace napětí horní nitě – potřebujete alespoň jednu možnost úpravy stehu, aby byl rovnoměrný

Další funkce jako je regulace přítlaku patky, dvojjehla, automatické navlékání jehly, přišívání knoflíku nebo ozdobné stehy zpříjemňují práci, ale obejdete se i bez nich.

2 / jehly a nitě

Do stroje se musí koupit jehly podle návodu. Většinou jde o univerzální jehly, které prodávají v každé galanterii (např. značka Schmetz). Jehel je několik typů a liší se podle materiálu, který se s nimi šije. Základní dva druhy jsou jehly s ostrou špičkou na plátno a s kulatou špičkou na pružné látky. Ty do začátku stačí. 

Důležitá je také síla jehly. Silnější jehly prošijí silnější materiál, tenčí jehly zase nezničí jemnější materiály. Pokud nevíte dopředu, co budete šít, pořiďte balení s kombinací více velikostí. Jehla se má pravidelně měnit, aby byla vždy ostrá a rovná. Takže pokud najdete starý šicí stroj, vyměňte ji.

Po ruce byste měli mít také jehlu na ruční šití. Použijete ji na knoflíky, pomocné stehování nebo profesionální začištění lemu.

Nitě nemusíte kupovat do zásoby. Hodí se mít bílou, černou a šedou, zbytek barev kupujte s látkami. Starší zděděné nitě se mohou trhat, tak na ně nespoléhejte. Já jich mám krabici a používám je. Kdyby mě ale některá z nich zlobila, trhala se nebo šmodrchala, tak bez skrupulí letí do koše a koupím si novou.

TIP: Pokud se vám nedaří trefit přesně barvu nitě k látce, vezměte o trochu tmavší odstín. Když nemáte ani to, použijte šedou.

3 / krejčovský metr

Krejčovský metr je zásadní při šití oblečení a jiným metrem ho nenahradíte. Stojí pár korun a koupíte ho v každé galanterii. Je měkký a jednoduše ho ovinete kolem těla. Pokud máte starý zděděný, nebo metr vypadá lacině, doporučuji ho přeměřit. Materiál může časem měnit tvar a nemusí být přesný. Na jeden projekt vždy používejte stejný metr.

4 / nůžky

Ano, opravdu potřebujete dvoje nůžky. Minimálně dvoje. Nůžky na látku nemusí být drahé, ani značkové (i když bývají kvalitnější), ale musíte je používat výhradně na látku. Při stříhání papíru nebo jiného materiálu se velmi rychle otupí. Krejčovské nůžky mají delší ostří než běžné nůžky, vejdou se do nich všechny prsty a bývají trochu zahnuté, aby čepel ležela na látce horizontálně.

Další nůžky budete potřebovat na stříhání střihů, střihového papíru, nití a tak podobně. Časem určitě nasbíráte celou kolekci nůžek všech velikostí od malých cvakaček po velké těžké krejčovské.

Moje krejčovské nůžky nebyly drahé a koupila mi je máma v obyčejné galanterii. Ze dvou typů vybrala ty se šroubem a pořád dobře slouží. Časem jsem začala používat řezací kolečko, takže pro mě nejsou tak důležité. Pokud je ale používáte často, vyplatí se investovat do kvalitních nůžek.

5 / střihový papír nebo tiskárna

Pro přenesení střihu na látku budete potřebovat papír. Pokud budete střih obkreslovat, pak se hodí střihový hedvábný papír v roli nebo listech. Jestli budete používat pdf střihy, musíte mít funkční tiskárnu, zásobu papírů A4 a lepidlo nebo pásku.

6 / křída, fixa či tužka na látku

I křídu se vyplatí koupit novou a nespoléhat se na staré rodinné zásoby. Staré křídy nemusí dobře psát a nová stojí pár korun. Dnešní obchody nabízí i tužky a fixy, které po přežehlení většinou zmizí. Píšu většinou, protože ne vždy se to stane, záleží na materiálu. Raději pište jen na rub, kde nenadělají paseku.

Přiznám se, že jsem několikrát kreslila na látku i měkkou tužkou, nebo obyčejnou pastelkou. Zatím se vždycky vypraly.

U drahých materiálů bych ale neriskovala ani tužku na látku. Nejjistější je kličkování (přenos značek prošitím). Je ale časově náročné, takže mu moc domácích švadlenek neholduje.

Mojí oblíbenou metodou přenášení střihu na látku je také rádýlko a kopírovací papír. Papír přejedete rádýlkem a linie se propíšou na látku.

7 / špendlíky

Balení špendlíků také nevyjde draho a stojí za to, si ho pořídit. Doporučuji se skleněnou hlavičkou. Plastové by se roztavily při žehlení a kovové zase nejsou tak příjemné do ruky. Pokud chcete do ruky něco pořádného, jsou tu ještě špendlíky s plochou hlavičkou, nebo klipsy

Síla špendlíků by měla odpovídat síle látky. Na jemnou látku jemný špendlík a na tlustou tlustší. Jako první sadu si tedy pořiďte středně tlusté špendlíky, dlouhé přibližně 3–4 cm s tloušťkou drátu 0,6 mm. Aby se nerozkutálely, hodí se k nim i jehelníček. Buď zapichovací na ruku, nebo magnetický na stůl. Klidně může být i po babičce. 🙂

8 / žehlička

V pubertě jsem ani nevěděla, že k šití patří žehlení. Prostě jsem vzala látku a naskládala ji do stroje. Místo žehličky jsem používala prsty a taky to podle toho vypadalo. Jako starší jsem zjistila, že žehlička je můj nejlepší kamarád. Do té doby jsem moc dobré vztahy neměli. 🙂

Z vyžehlené látky se mnohem líp stříhá i šije. Každá látka se žehlí jinak. Některé zažehlíte rovnou do požadovaného tvaru, jiné na žehličku tolik nereagují. Pro začátečníka a šití s bavlněným plátnem je ale k nezaplacení.

TIP: Žehlení vždy nejdřív vyzkoušejte na ústřižku látky, ať si ji nezničíte. Ne každá látka snáší dobře vysoké teploty a páru.

Potřebujete také vhodnou žehlicí plochu. Nemusí to být přímo žehlicí prkno, i když je asi nejpraktičtější. Žehlit můžete i na stole. Kdysi jsme doma používali starou složenou vlněnou deku s prostěradlem na vrchu. Dnešní deky by se mi asi přitavily k žehličce, zato se dají sehnat speciální podložky na žehlení nebo malé žehlicí prkno.

Látka musí být před šitím čistá a vysrážená. Řiďte se vždy pokyny u látky, některé stačí vyprat, jiné vysráží žehlením přes plátýnko nebo napařením. 

TIP: Když nakupujete látku na prodejně, vyfoťte si na mobil cedulku s kouskem látky. Budete mít po ruce informaci o složení, praní i žehlení.

Platí obecná zásada, že látku předem ošetříte tak, jak se později budete starat o hotové oblečení.

9 / páráček nebo malé nůžky

Naprosto zásadní výbava začínající švadlenky je páráček. Chybami se člověk učí, takže jich na začátku naseká hodně. A nejen na začátku, párání je ale součást pracovního procesu i u těch nejzkušenějších. Nebojte se párat profesionálně. 🙂

Páráček bývá v základní výbavě šicího stroje. Kdyby tam nebyl, stačí nůžky na vyšívání nebo na nehty. Jen opatrně, ostré hroty udělají díru do látky během vteřiny.

Co dál?

Když tohle všechno máte, můžete se pustit do šití. Existuje celá řada dalších pomůcek, ale ty jsou spíš pro zjednodušení práce.

Jako první bych doporučila šít z bavlněného plátna. Je stabilní, levné, dostupné, dobře se žehlí a stroj si s ním skvěle poradí. Ani nemusíte kupovat nové, stačí vzít staré prostěradlo, nebo povlak na polštář či peřinu.

Může se vám zdát, že pomůcek je hodně a budou stát hromadu peněz. Všechno se dá ale pořídit i levně. Největší výdaj bývá stroj, ale i to se dá obejít. Poptejte se po známých. Plno lidí má doma stroj nebo žehličku, které nepoužívají. 

Špendlíky, metr, křída, střihový papír, jehly, nitě a páráček stojí desítky korun. Jedině nůžky se vyplatí mít alespoň za pár set. Časem si můžete nakupovat lepší vybavení podle svých potřeb, ale na rozjezd je nepotřebujete. Lepší je se rychle pustit do práce a nečekat na to nejlepší vybavení!